Předpis z úřadu vám nevyvenčí psa a stejně tak žádná regulace nezachrání ohrožený druh. To dokážou jen jednotliví lidé. Důkazem je nejen největší veřejná kolekce chameleonů na světě na malé vesnici u Prahy, ale také tvrdá data. Autor: Karina Kratochvílová, členka vedení Zooparku Zájezd Když do Zoo Zájezd dorazil fotograf Joel Sartore z National Geographic, jakoby nic podotknul: „Máte největší veřejnou kolekci chameleonů na světě.“ Sami to nevěděli. Ani o něčem takovém nepřemýšleli. Zdálo se zvláštní, že se žádná velká zoo nevěnuje tak úžasnému a velmi ohroženému druhu zvířat. Nevěnuje. Stejně jako naprosté většině zvířat světa. Proč je chov chameleonů unikátní? Pro naprostou většinu neexistuje návod. . Musíte odhadnout, jaké mikroklima má domovský kopec daného druhu — jaká je vlhkost ráno a v poledne, jaké teplo v lednu i v srpnu — a roky to trpělivě replikovat ve skromných podmínkách. Donedávna bez AI, dříve i bez internetu. Zatímco kuře se vám vylíhne za tři týdny, chameleon Parsonův potřebuje rok a půl. A během těch měsíců stačí jeden chybný krok. Anebo jste Jiří Marek, ředitel a spoluzakladatel Zooparku Zájezd, a odchováte několik druhů jako vůbec první zoo na světě. Zájezd ale své znalosti nenechává za sklem terárií. Na Madagaskaru i v Maroku podporuje terénní výzkum ve spolupráci s Caméléon Center Conservation, do madagaskarské rezervace Vohimana díky jejich pomoci míří na míru vyvinuté chameleoní „baťůžky“ s IoT zařízením, které budou sbírat nenahraditelná data. A navíc se rozhodli budovat přímo na Madagaskaru vlastní malou rezervaci. Další krok, který mnoho zoo nedělá. „Pozemky jsou odlesněné, ale věříme, že se tu ještě někde vyskytuje jeden z nejohroženějších plazů světa, Furcifer belalandaensis,“ popisuje Marek. Ochrana a záchrana má největší šanci, když propojíte práci in situ, přímo na místě (spolupráce s místními, vzdělávání, technická a finanční podpora, budování zázemí, ochrana životního prostředí i chovatelství) s prací ex situ, například v zoologické zahradě nebo v soukromém chovu, kde probíhá nejen výzkum, ale také vznikají záložní populace. Podle IUCN existují desítky druhů vymřelých v přírodě. Jsou to ty, které se naštěstí podařilo včas z přírody zachránit. Bohužel v tom často brání různé překážky včetně regulací a druhy mizí. Snad se podaří zvířatům pomoci ještě dřív, než se dostanou do této kategorie Extinct in Wild. I z ní je ale dokáží úžasní lidé dostat – třeba jako při úspěšné reintrodukci koně Převalského s týmem Zoo Praha. Bohužel osud posledního hlodavce svého druhu nevzbudí takovou odezvu jako nosorožec. Na hmyz zapomínáme, pokud nedělá med. Nemyslíme na to, že chameleon přežívá jen na svém jednom malém kopci, ke kterému se blíží buldozer. Doufáme, že ty neviditelné příběhy řeší velké nadnárodní organizace, velmi složité a přísné regulace, a také bohaté a slavné zoo. Ve skutečnosti za každým zachráněným a odchovaným druhem stojí nějaký neznámý člověk, který tomu věnuje svůj život Data jasně ukazují, že je potřeba mnohem, mnohem víc podpory těm, kteří tuhle práci dělají. Co s tím můžete udělat vy? Třeba k nám do zoo přivezte celý svůj team na teambuilding. Přispějte na naše projekty finančně, materiálem, službami nebo reklamou a hlavně se nám ozvěte — vymyslíme spolupráci, která bude dávat smysl. Článek vznikl pro červnové vydání magazínu Udržitelné Česko.
