
Expedice Vohimana – 1. část
Dlouho plánovaná expedice za divoce žijícími druhy zvířat do madagaskarských pralesů se stává skutečností! Vydejte se s námi do království chameleonů na jedno z nejkrásnějších míst naší planety společně s Repti Planet a Zooparkem Zájezd. Na pověstný „osmý světadíl“, jak se Madagaskaru přezdívá kvůli výjimečné biologické diverzitě, se vydáváme ve složení Daniel Koleška a Jiří Marek ml. za Zoopark Zájezd, Ondřej Trávníček za Zoo Plzeň, Petr Hammershmied z Repti Planet a Jakub Grégr, vášnivý chovatel gekonů a chameleonů. 30. října 2025 se vydáváme z pražského Hlavního nádraží vstříc letišti ve Vídni, odkud týž den večer přelétáme přes Addis Abeba do Antananariva. V hlavním městě ostrova Madagaskar, kterému místní neřeknou jinak než „Tana“, nás vítá kromě horkého počasí i náš průvodce Richard. Jeho suverénní české „Nazdar, kluci!“ je příjemnou připomínkou domova, na který budeme tři týdny vzpomínat. Richard totiž strávil svoje studia v Praze, kde se věnoval medicíně. Naučil se tak plynně česky a lásce k pivu. Po celý náš pobyt bude naší hlavní spojkou na Madagaskaru a díky němu zvládneme vyřešit věci, které bychom jinak nezvládli. Zhruba za 15 minut máme naložené batohy na střeše Richardova minivanu a netrpělivě vyrážíme vstříc Andasibe, kde chceme ještě tentýž den večer vyfotit první plazy a obojživelníky. Cesta skrz město trvá dlouho a zhruba po hodině opouštíme i rušné předměstí. Pomalu se smráká, na krajinu padá tma a většinu naší výpravy přemáhá únava z náročného letu. Až do chvíle, kdy z auta zhalédneme známou siluetu. První chameleon! Rychle instruujeme Richarda, aby zastavil u krajnice a spěšně vytahujeme čelovky. Asi metr a půl vedle silnice na konci větve skutečně podřimuje samička chameleona obrovského. Ačkoli je to na většině Madagaskaru běžný druh, nám dělá tento nález nefalšovanou radost, protože chameleony obrovské v Zooparku Zájezd chováme nepřetržitě více než 20 let. Nakonec nacházíme další dva chameleony stejného druhu. Rychle děláme pár fotek a bereme souřadnice místa, kde se plánujeme při zpáteční cestě zhruba za týden znovu zastavit za denního světla, a znovu vyrážíme na cestu povzbuzeni neplánovaným setkáním s prvním chameleonem. Do Andasibe přijíždíme až kolem desáté večer. Správce hotelu už spí, ale troubení podle místního zvyku ho rychle budí. Nadšení příjezdem do cílové destinace spěšně vybalujeme vybavení a připravujeme se na průzkum okolí. Prvního chameleona nalézámě jen pár metrů za vstupní branou našeho hotelu. Je jím Calumma emelinae, kterou vědci popsali teprve v roce 2020. Mladou samičku fotíme a vydáváme se za jemného deště dál po prázdné silnici podél rezervace Analamazaotra. Za silnicí je hranice rezervace, za kterou bychom se neměli vydávat. Vlastně to kvůli husté vegetaci ani nejde. V noci potkáváme ještě zářivě zelené žabky rodu Boophis nebo maličké gekony ebenavie (Ebenavia robusta). Další den se vydáváme do maličké rezervace VOI MMA, kterou spravuje místní komunita. Průvodce nás vede na mnohokrát prošláplé trasy, kde ale postupně nacházíme několik velmi zajímavých plazů. Kromě červeně zbarveného mláděte hroznýše psohlavého (Sanzinia madagascariensis) jsou to i chameleoni. Nejdřív nechápavě hledíme do listí poblíž stezky, kde se nám náš průvodce snaží ukázat brokesii. Zbarvení a tvar těla brokesie růžkaté (Brookesia superciliaris) je natolik podobné spadanému listí, že nám trvá hodnou chvíli, než si uvědomíme, na co koukáme. Skutečně tam je! Opět máme radost ze setkání s chameleonem, kterého se podařilo v Zooparku Zájezd odchovat. Vidět ho v přírodě má pro nás nesmírnou cenu. Data, která jsme na místě (a na dalších lokalitách) naměřili, nám v budoucnu pomohou s chovem tohoto náročného druhu. Nedaleko na kmeni odpočívá hlavou dolů další „neviditelný“ plaz. Ploskorep listoocasý (Uroplatus sikorae) je tak dokonale přizpůsoben zbarvením svému okolí, že je téměř nemožné ho ve dne spatřit. Efektu splynutím s okolím navíc dosahuje i tím, že má tělo opatřené řasnatou kůží na spodku tlamy a na bocích. Když se tak tělem přitiskne ke kmeni, tyto „záclonky“ zafungují jako dokonalý přechod z těla gekona na kmen stromu a není zřetelný žádný obrys. Největším zástupcem chameleonů je ve zdejších lesích chameleon Parsonův (Calumma parsonii cristifer). Podařilo se nám najít nejprve dospělého samce a později při nočním průzkumu větší množství mláďat. Vzhledem k jejich velikosti to vypadalo, že jsou na světě teprve jen několik dnů. Dospělí chameloeni Parsonovi se většinou pohybují vysoko ve větvích, kdežto mláďata v noci odpočívají na koncích větviček menších rostlin a keřů. Díky svému hnědému zbarvení (dospělec je modrozelený) mají v nižší vegetaci velkou šanci, že se vyhnou nevyžádané pozornosti potenciálních predátorů. Další druh chameleona, kterého jsme pozorovali během denních i nočních průzkumů, byl chameleon krátkorohý (Calumma brevicorne). I tento druh jsme v Zooparku Zájezd v minulosti chovali a dokonce i úspěšně rozmnožili. Jedním z dětských snů bylo v přírodě pozorovat nosatce žirafího (Trachelophorus giraffa) – prazvláštního brouka, který má proudloužený „krk“, kterým připomíná žirafu. Délka hlavy s předohrudí je asi 18 mm, přičemž za asi 13 mm dlouhou předohrudí je kloub. Sameček má tuto část těla obvykle dvakrát až třikrát delší než samička a právě jiná délka je rozdíl mezi samcem a samicí (tzv. pohlavní dimorfismus). Když přijde čas rozmnožování, samec o samici bojuje. Oplodní ji a spolu se samičkou zavinou list hostitelské rostliny z čeledi melastomovitých. Aby šel list svinout, nakusují žilnatinu. Samička naklade jediné vajíčko do ruličky z listu a pokračují v zavíjení. Poté ruličku odstřihnou od zbytku listu a nechají spadnout na zem. Tam se z vajíčka vylíhne larva. Že tohoto broučka uvidíme hned druhý den v Andasibe, jsme vůbec nečekali. Setkání bylo natolik překvapivé, že jsme stihli pořídit jen pár fotek samičky. Samec se nám při odletu z vysoko položeného listu nejspíš hlasitě smál, jak jsme stáli přikovaní úžasem. Z dalších zajímavých setkání s místními bezobratlými stojí jistě za zmínku pavouci maloočky (Heteropodidae), vrhač madagaskarský (Deinopis madagascariensis) a množství různých druhů kudlanek, pakobylek nebo sarančat. Nejhlasitějším obyvatelem zdejších rezervací byli rozhodně lemuři indri (Indri indri). Jejich habituaované skupinky jsme potkali na dvou místech v rezervacích VOI MMA a Mitsinjo. Průvodci mají se skupinkami lemurů téměř až symbiotický vztah. Na zavolání indriové přiskotačí po větvích a jdou si vychutnat čerstvé listy, které jim jeden z lidských parťáků podává. Skupinky turistů pak můžou tenhle veliký druh lemura pozorovat z relativní blízkosti i několik








